RingDing.cz
E-shop: retro - skútry - móda - styl

styl

O štýlu

V tomhle štýlovým okýnku, uvidíte, uslyšíte, zjistíte ba i proniknete do tajů filozofie ringding, retra, Ska, Vespy,  nějakého toho reggae a kultu obecně. Videa, zkazky, obrázky a dokonce i historky a povídání Vám napomohou v sobě probudit pozitivního ducha Ringdingdingding. So let´s go:)

 

 

LOOK BOOK - the Scooter Rider - Kolekce 2014

Máme pro Vás exkluzivní look book luxusní značky THE SCOOTER RIDER. Takhle hezky budete vypadat:

 

 

Holka a VESPA

 

VESPA muž

 

Muž Vespa RIngding.cz

 

 

 

 

 

 

 

Nakupovat můžete na eshopu: eshop ringding.cz

KDO JSOU MODS?

 

Přináším Vám článek o tom, co jsou MODS - originální znění je na www.vespa.cz a předmluvu napsal můj velmi dobrý kamarád. Vojta Vojtíšek.

 

SKUTEČNÝ MOD NENÍ MOD PROTOŽE BY JÍM BÝT CHTĚL, ON PROSTĚ OBJEVÍ, ŽE MOD JE V NĚM. NENÍ TO JEN PROJEV MÓDY A STYLU; ALE TO, CO CÍTÍTE, CO VYZAŘUJETE. MOD JE PROSTĚ VE VAŠÍ DUŠI.

 

Předmluva


Nejoblíbenější dopravní prostředek Modernisty? Pochopitelně, skútr – geniální, ikonické dílo italského designu a průmyslu.

Není to nejspolehlivější dopravní prostředek, ale když neselže, doveze vás vždy nejlépe tam, kam míříte. Je nadčasový a má nezaměnitelný styl. Co je na něm to nejskvělejší je, že si ho můžete „udělat“ podle svého: dodat desítky zrcátek, světel, cingrlátek, vlaječek, potáhnout sedačku nejšílenějšími látkami, přebarvit ho na tu nejděsivější barvu, která vás napadne; cokoliv, a tím je skútr VÁŠ – je jedinečný, je jeden… stejně jako MOD.

 

Je mnoho lidí, písní, obrazů, filmů, knih, aut a dokonce kaváren a barů, jež by sebe nebo jejich tvůrci nikdy nezamýšleli nazvat „Mod„. Měl snad někdo z tisíců autorů, hudebníků, producentů, zpěváků obskurního stylu shrnutého pod názvem Northern Soul v úmyslu častovat sebe přízviskem „Mod“? Rozhodně ne. Vždyť ani oni nedělali žádný „Northern Soul“. Měl Peter Blake nebo Bridget Riley sami sebe za představitele „Faces„* Ne, stejně jako Truffaut nebo Godard.

Oni jimi prostě byli.


A v tom je ta geniální součást toho, být „Mod“.
Vědět kam se dívat, kde hledat, ale hlavně CO hledat.

 

Taneční hudba, kterou nehrajou v radiu, ale ze které se vám zatočí hlava a rozbuší srdce. Filmy, které musíte hledat; zapomenuté, ale které ještě dnes berou dech a jsou pořád „ubercool“. Kvádro, brýle, botky, postoj… hledej, hledej, hledej!

 

Je to mnohdy velmi osobní a ne snadno pochopitelné. A tak když potkáme spřízněnou duši, „bratra“ či „sestru“, srdce se rozbuší, dech zrychlí – chceme spolu mluvit o hudbě, o skútrech, o kávě, nových manžetových knoflíčcích a botkách. Stačí jeden, dva pohledy a jsme na stejné vlně.


MOD je především odmítnutím toho obyčejného, jasného, zřetelného.

 

Všem Vespařům (a Lambrettistům – ale i majitelům jiných strojů), kteří v pátek, při skvělé noční hudební produkci DJs na PragoVespě 2013 na Džbánu, ucítili, že jim srdce bije rychleji, hlava se točí (a není to jen přísunem alkoholu), cítí mimořádné souznění s něčím jiným, plným krásné nostalgie po něčem, co ani nedokáží pojmenovat přinášíme následující článek.

 

KEEP THE FAITH!


(*pozn. autora: „Faces“ – tak ze v ranných dobách nazývali nejvýraznější týpci mod scény, také označovaní jako „stylists“ apod.)

 

Autor předmluvy: Vojta Vojtíšek



Nejen pro ty, kteří byli v pátek na PragoVespě trošku zmatení změnou DJ a stylem hudby jsme požádali kamaráda historika, aby připravil článek, který vše objasní. Vespa není jen geniální italský výrobek, ale během je s ní spojeno mnohem více. Článek je určen pro ty, které zajímá Vespa nejen jako pěkný dopravní prostředek, ale kteří se chtějí se seznámit i s její historií.
Hezké počtení!


 

Mods a Northern Soul

S fenoménem Vespa je neodmyslitelně spjata i subkultura mods.1 Ta vznikla koncem 50. let v londýnské čtvrti Soho a brzy se rozšířila do mnoha britských měst. Její příslušníci se snažili přehnanou péčí o svůj zevnějšek, drahým oblečením a módními doplňky alespoň vizuálně změnit svůj společenský status a zpočátku ironizovat střední třídu.2 Mods, mladí muži, reprezentující pracující třídu, byli fascinováni na míru šitými obleky italského střihu.3 Důraz vždy kladli na eleganci a úhlednost. Jedním ze symbolů této subkultury se staly skútry italských značek Vespa a Lambretta. Jejich programem, mimo nákup elegantního oblečení, a úpravy vlasů byla návštěva klubů a poslech hudby.4

 

 

Dělnická mládež, která převážně vyrůstala na sídlištích anglických měst, hledala vlastní identitu. Nejenže byli mladí, byli to mladí z nízké společenské třídy. Zkušenost v partě či gangu v nich posilovala potřebu někam patřit, někam se včlenit.5 V těchto dělnických čtvrtích byly usazeny početné imigrantské komunity, a mohlo tak dojít k jakémusi vzájemnému porozumění mezi černochy a bělochy. Mods byly první v dlouhé řadě subkultur dělnické mládeže, které se vytvořily kolem bývalých obyvatel Antil, kladně reagovaly na jejich přítomnost a pokoušely se napodobit jejich styl.6

 

 

Setkávali se ve sklepních klubech, diskotékách, buticích a v prodejnách s deskami, v místech, které zůstávaly skryté před “běžným světem”, vůči němuž se otevřeně vymezovali. Právě tyto prostory symbolizovaly tmavý průchod dolů do “vysněného podsvětí skrytého před známým povrchem života”, kde se otvíral jiný řád: krásně propletený systém, v němž byly hodnoty, normy a zvyky “spořádaného světa” převráceny. Zde vládly odlišné priority: práce nebyla důležitá, bezvýznamná, zmar a arogance byly povolené ba dokonce vyhledávané vlastnosti. Kavárny byly atraktivní pro mládež, protože na rozdíl od typických britských hospod, které končily okolo 23 hodiny, byly otevřeny až do časných ranních hodin. Kavárny měly jukeboxy, které v některých případech měly vyhrazenu část prostoru, kde byla možnost přehrát si vlastní oblíbenou skladbu. V pozdních 50. letech byly kavárny spojené s jazzem a blues, ale brzy na počátku 60. let, se začalo hrát více R & B hudby. Ačkoliv kavárny byly původně zaměřeny na střední třídu studentů uměleckých škol, právě tento prostor umožnil setkávání mladých lidí z různých prostředí a tříd. V těchto místech mladí lidé mohli potkat sběratele R & B a blues záznamů, kteří jim představili nové typy afroamerické hudby, které dospívající přitahovaly kvůli syrovosti a autentičnosti. Zde také bylo možno sledovat francouzské a italské umělecké filmy a číst italské časopisy, které novou subkulturu inspirovaly. Podle Hebdige, právě zde mod subculture postupně akumulovaly identifikační symboly, které byly později spojovány se scénou, jako jsou skútry, hudba a amfetamin.7 Žili mezi listy kalendáře, v prolukách volného času (státní svátky, víkendy), které jedině dávaly práci smysl. Během těchto období odpočinku se musela udělat skutečná “práce”: naleštit skútr, nakoupit desky, vyžehlit kalhoty, zúžit je nebo vyzvednout z čistírny, umýt a vyfoukat vlasy (ne každý starý fén byl vhodný)…8

 

 

Oblékali se na první pohled do konzervativních obleků v běžných barvách, byli vždy vzorně upraveni. Vyvinuli styl, jenž jim umožňoval bezproblémově spojit školu, práci a volný čas. Podkopali konvenční význam přikázání “košile, oblek, kravata” a dovedli úpravnost až k absurditě. Vlasy měli většinou krátké a čisté, nejraději se drželi stylových linií dokonalého ježka. Oblíbili si nové italské a francouzské styly: částečně jako reakce na venkovské a maloměstské rockery, s jejich motorkářským koženým oblečením. Mods přijali hladký, sofistikovaný vzhled: italské obleky (někdy bílé) s úzkými klopami, mohair oblečení, tenké kravaty, knoflíčky pod límečkem košile, kožené boty (winklepickers), stejně jako Chelsea nebo Beatle boty, mokasíny s střapcem, Clarks Desert boty a boty na bowling.9 Žena mod s krátkými účesy, v pánských kalhotách či minisukni; ploché boty a trochu make-upu – často jen základ, hnědé oční stíny, bílou nebo bledou rtěnku a falešné řasy. Důraz na oblečení a stylizovaný vzhled (stejná úzkostlivost pro detail) byl zásadní jako u jejich mužských protějšků.10 V Stuart Hall a Tony Jeffersona studie o mládežnických subkultur v poválečné Británii, tvrdí, že ve srovnání s jinými mládežnickými subkulturami, mod kultura dala mladým ženám vysokou viditelnost a relativní autonomii.11 Novinové články zaměřeny na posedlost mod subkultury v nakupování , často popisovaly ceny drahých obleků. V době, kdy média si jich všimla v roce 1962, se sociální, demografické a ekonomické podmínky výrazně zlepšily: vojenská služba byla zrušena, ekonomika začala vzkvétat a možnost nákupu na splátky výrazně zvýšila kupní sílu. Přestože subkultura měla silné prvky konzumu a nakupování, mods nebyli pasivní konzumenti, často si přizpůsobovali již existující symboly jako je Unie vlajky a Royal Air Force rondel. První butik se stylovým oblečením pro mladé otevřel v Carnaby Street v Londýně. Mezi významné modní návrháře patřil např. John Stephen, který prodal kolekci s názvem „His Clothes“ a mezi klienty patřily kapely jako Small Faces.12

Jedním ze symbolů této subkultury se staly skútry italských značek Vespa a Lambretta. Na skútry byla zaměřena i pozornost britských médií, kdykoli byla popisována tato subkultura. Skútry byly praktickou a přístupnou variantou přepravy pro dospívající. Veřejná doprava končila poměrně brzy v noci, a tak skútr umožňoval mods zůstat celou noc venku v tanečních klubech. Navíc byly levnější než auta, a také cenově dostupnější prostřednictvím prodeje na splátky.13 Pro mladé mods, byly italské skútry „ztělesněním kontinentálního stylu“ a způsob, jak uniknout z dělnických řadových domů. Italské skútry byly preferovány pro jejich ladně zakřivené tvary a reflexní chrom. Tyto skútry byly často upraveny a ozdobeny doplňky: přestříkány, pochromovány a vybaveny specifickým příslušenstvím podle vlastníka skútru.14 Scootering vedl k nošení vojenské bundy s kapucou na ochranu drahých obleků od bláta a deště. Beztvarý, dlouhý kabát z armádních přebytků (Parka) se stal pro svou praktičnost kultovním.15

Mods se vymezovali proti hlavnímu hudebnímu proudu16 a oblíbili si černou hudbou, která se do Británie dostávala jak s imigranty, tak v produkci amerických vydavatelství zaměřených na R‘n‘B a soul (značky Motown či Tamla). Mods se stýkali na místech jako byl taneční klub The Lyceum v Londýně, kde Ian Samwell prezentoval svou fenomenální sbírku amerických 45s r’n'b sálu plnému nadšených diváků mods. Mezi další londýnské kluby patřili: The Scene (Soho), The Flamingo, La Discotheque, the Ad-Lib and Tiles on Shaftesbury Avenue.17

Dýdžejové, ve městech na severu Anglie, hráli zapadlé nahrávky rychlého amerického melodického soulu,18 jemuž se podle míst, kde večírky dosahovaly největší intenzity a obliby, začalo přezdívat Northern Soul.19 Významný pro vzkvět tohoto stylu byl klub Twisted Wheel v Manchesteru, kde majitelé podniku organizovali sobotní večery se směsí živé i reprodukované hudby. Zde DJ Roger Eagle, sběratel dovezeného amerického soulu, jazzu a rhythm and blues pouštěl své sety a brzy začal mít klub pověst jako místo, kde je možno slyšet a tančit na nejnovější americkou R & B hudbu.20Scéna se rychle rozšířila do dalších britských dancehalls a nočních klubů, jako je Chateau Impney (Droitwich) katakomby (Wolverhampton), Blackpool Mecca, Golden Torch (Stoke-on-Trent), a Wigan Casino. Fanoušci soulu byli ochotni cestovat z celého Spojeného království, aby se zúčastnili sobotních celonočních večírků.

Sledování tanečníků na Wigan byl ohromující, dávalo vám to jako DJ velkou podporu, naopak, pokud jste hráli špatnou stopu dali vám to brzy najevo. Tanec měl vlastní kód , který byl neproniknutelný pro nečleny. „Lidé tleskali do rytmu hudby, na určitých místech. Když jste měli pár tisíc lidí, kteří tleskli v určitém okamžiku, znělo to jako z výstřel z pistole. Pokud byli tanečníci spokojeni se skladbou či setem, tleskali DJ na konci. Byla zde cítit skutečná vášeň pro tanec.” 21

Northern Soul móda byla ovlivněna prvky klasického mod stylu, jako jsou například košile Ben Sherman, pevné boty, džíny Levi’s, bowlingové trička. Později, začali tanečníci nosit z praktických důvodů lehké a přiléhavé oblečení. To zahrnovalo volné Oxford kalhoty s vysokým pasem a sportovní vesty, které byly často pokryty nášivky reprezentující členství tanečníka ke klubu. Také byl používán symbol sevřené pěsti se sloganem “Keep The Faith”, který odkazoval na Black Power hnutí ve Spojených státech. Často mladí tanečníci nosili přímo černé závodní rukavice.22 Vedle reprodukované hudby zde byli skupiny jako Dave Brubeck a Modern Jazz Quartet, Small Faces, Who, Zoot Money a Georgie Fame and The Blue Faces – všechny mimořádně populární mezi Mods – hrávaly své verze soulových klasik (především skladby nahrané původně Bobbym Blandem, Jamesem Brownem, Otisem Reddingem a Wilsonem Picketem).

Část subkultury mod užívala rekreačně amfetamin23, který pomáhal tanečníkům zůstat vzhůru celou noc. Andrew Wilson24 ve své studii tvrdí, že značná část scény drogy neužívala, ale postupem rychle měníci se subkultury se jejich užívání hluboce zakořenilo. Mnoho klubů bylo zavřeno nebo byly odmítnuty licence kvůli obavám místních orgánů, že právě tyto místa přitahují drogové dealery a uživatele. Roger Eagle, DJ v Twisted Wheel klubu v Manchesteru, ukončil spolupráci s klubem kvůli rozrůstajícímu užívání drog a nájezdů ze strany policie v roce 1966.

 

 

Dexedrinem nabuzení mods neměli daleko k násilí; utkávaly se často mezi sebou jednotlivé party, avšak za své úhlavní nepřátele považovali „rockery“, kteří vyznávali rock‘n’roll, nosili delší vlasy, šátky, kožené bundy a holdovali hlučným motorkám.25 V letech 1963-1964 tisk zveličil několik hospodských rvaček mezi mods a rockers. Dodal tím mods ještě více násilnické image. Média většinou informovala o setkání a nepokojích mladých rebelů na jižním pobřeží Anglie a střety mezi mods a rockers v Margate či Brightonu („Battle of Brighton“ v roce 1964 s mnoha výtržnostmi.) Násilné střety probíhaly nejenom ve vztahu k rockers, ale i mezi jednotlivými partami mods. Navíc tato situace vedla ke střetům s policií.26 Sociolog Stanley Cohen tvrdí, že střety mezi mods a rockers se nijak neliší od rvaček, které nastaly mezi mládeží na přelomu 50. a 60. let a v přímořských letoviscích a po fotbalových zápasech. Britská média “přidělila subkultuře delikventní a deviantní status. Např. Birmingham Post v květnu 1964 varoval: “Mods a rockers jsou „vnitřní nepřátelé“ Spojeného království, kteří by mohli přivodit rozpad charakteru národa“.27

V průběhu 60. let se dostaly všechny britské subkultury do stínu hippies a ani mods nebyli výjimkou. Ti, kteří se s tímto vývojem nechtěli smířit, začali více zohledňovat své dělnické kořeny. Říkali si Hard Mods nebo Gang Mods, nosili džíny a vysoké dělnické boty. Vlasy se zkrátily a saka začala ustupovat košilím a tričkům. K nepokojům proti válce ve Vietnamu, se mods stavěli lhostejně a hippies pro ně byly zhýčkané děti střední třídy. Ve volném čase se nadále bavili jízdou na skůtrech, pitím piva a fotbalem, který se stal ještě populárnějším, když Anglie se stala mistrem světa v roce 1966. Nejvíce byli viditelní na stadiónech klubů Tottenham, West Ham a Chelsea a doprovázeli své kluby po celé zemi. Tyto výjezdy však začali doplňovat násilnými střety s policií a příznivci protivníka.28 Do nočních klubů a tančíren však na rozdíl od denního oblečení chodili pouze v drahých a perfektně střižených oblecích. Hard Mods byli ovlivněni i nekonvenčním a drsným životním stylem některých přistěhovaleckých subkultur, především rude boys.29

Ti byli charakterističtí svým oblečením, nespoutanými koncepcemi či neúctou k autoritám. Tato subkultura z Jamajky si sebou přinesla také vlastní hudbu – ska. Tito mladí lidé byli pro svou drzost nazýváni „rude boys“ (drzí chlapíci). V oblečení preferovali styl amerických gangsterů z třicátých let (např. Al Capone). Mods byli touto společností fascinováni.30 Šílenství kolem ska se koncem 50. a počátkem 60. let rozšířilo až do Londýna (nejdříve do „jamajské“ čtvrti Brixton a později dále), kde členové rostoucí komunity a zvědaví Britové začali plnit „hebeens“ (špinavé nepovolené sklepní lokály) a tančírny společnosti Sound Systém. Tady kouřili marihuanu – ganju, pili ležák – Long Live, a poslouchali nahrávky dovezené z Jamajky nebo hostující muzikanty. V Británii se ska brzy začalo říkat „Bluebeat“ podle stejnojmenné značky firmy „Melodisc Records“, která vydávala interprety jako např. Laurela Aitkena, Desmonda Dekkera.31 Na první pohled neslučitelné kulturní okruhy, jamajští imigranti a bílá dělnická mládež, tak zrodili subkulturu, která posléze přetrvala desetiletí – skinheads…

 

 

V pozdních 70. letech, začal ve Spojeném království mod revival, kdy se tisíce mods na skútrech účastnilo setkání na místech, jako Scarborough a na ostrově Wight. Tato vlna byla částečně inspirována filmem Quadrophenia (1979). Mod-styl ovlivňoval kapely jako The Jam, Secret Affair, Purple Hearts.32 V brzkých 80. letech došlo k vlně zájmu o mods v Severní Americe, a to zejména v jižní Kalifornii, šlo o kapely jako The Untouchables. Mod scéna v Los Angeles byla částečně ovlivněna 2 Tone ska revivalem z Anglie, který byl jedinečný ve své rasové rozmanitosti, s černými, bílými, hispánskými a asijskými reprezentanty. Britpop scéna (90. léta) odkazovala na mods-styl především u kapel jako Oasis, Blur, Ocean Colour Scene a The Verve.33

Autor: Daw


Zdroje a odkazy:


1 Pojem mod je odvozen od slova modernist (modernista), což byl termín používaný v 50. letech k popisu fanoušků moderního jazzu a též hudebníků samotných. Toto označení kontrastuje s termínem trad, který označuje tradicionální jazz, jeho hudebníky a fanoušky.

2 Smolík J.: Subkultury mládeže. Uvedení do problematiky. Praha 2010, s. 128.

3 „Předci mod subkultury se ukázaly jako skupina dělnických šviháků, možná pocházející z oddaných Italianite módním stylu.“ Hebdige, Dick. „The Meaning of Mod“. In Resistance Through Rituals: Youth Subcultures in Post-War Britain. Stuart Hall and Tony Jefferson, eds. London. Routledge, 1993, s. 167

4 „Skalní Mod ze Soho v roce 1964, nevyzpytatelný za svými slunečními brýlemi, pod nepřístupnou střechou klobouku se nedbale popleskával po nohou v rytmu esoteričtějšího importovaného soulu ( “I’m Entertainer” Tonyho Clarka, “Papa’s Got a Brand New Bag” Jamese Browna, “I’m in with The In Crowd” od Debie Greyové, nebo jamajského ska třeba “Madness” od Prince Bustera“. Dick Hebdige: Subkultura a styl, Volvox Globator, 2012, s. 91

5 Jak vzpomíná Pete Townshend (ze skupiny Who), sám poznal „jaký je to pocit, být mezi dvěma miliony mods, neuvěřitelný pocit byl součástí něčeho většího, týkalo se to všech, všichni vypadali stejně, chovali se stejně a všivhni chtěli být stejní. Byl to první přesun, co jsem kdy viděl v dějinách mládeže, k jednotnosti, k jednotě myšlení, směrů a motivů. Každý mladý, at´ ošklivý a k ničemu, pokud měl správný sestřih vlasů a správné oblečení a správnou motorku – byl mod.“ Miroslav V.: Byl to jenom rock´n´roll? Hudební alternativa v komunistickém Československu 1956–1989. Praha 2010, s. 100-101.

6 Dick Hebdige: Subkultura a styl, Volvox Globator, 2012, s.90

7 Dick Hebdige: Subkultura a styl, Volvox Globator, 2012, s. 91

8 Dick Hebdige: Subkultura a styl, Volvox Globator, 2012, s. 91-92

9 Dick Hebdige: Subkultura a styl, Volvox Globator, 2012, s.90, en.wikipedia.org/wiki/MODS,http://www.modculture.co.uk/the-mod-boy-look-by-giles-metcalfe

10 Postupem doby především „mod móda žen“ vyšla z podzemního stylu více ke komerční módě, štíhlé modely, jako Jean Shrimpton a Twiggy začal ilustrovat vysoce módní mod vzhled.http://www.modculture.co.uk/the-mod-boy-look-by-giles-metcalfe On Fashion. By Shari Benstock and Suzanne Ferriss. Published by Rutgers University Press, 1994.

11 Tvrdí, že tento stav může souviset jak postojem mod mladých mužů, kteří přijali myšlenku, že mladá žena nemusí být „přívěšek k muži“ a také s rozvojem nových povolání pro mladé ženy, s vlastním příjmem a větší nezávislostí. Resistance Through Rituals: Youth Subcultures in Post-war Britain. By Stuart Hall, Tony Jefferson. Published by Routledge, 1993.

12 en.wikipedia.org/wiki/Northern_soul, On Fashion. By Shari Benstock and Suzanne Ferriss. Published byRutgers University Press, 1994.‎

13 Melissa M. Casburn. A Concise History of the British Mod Hebdige, Dick. „The Meaning of Mod“. In Resistance Through Rituals: Youth Movement.

14 (lisčí ohony, maskoty, četné světlomety, mlhovky, parohy, zrcátka atp.) Smolík J.: Subkultury mládeže. Uvedení do problematiky. Praha 2010, s. 128.

15 Paolo Hewitt, Mark Baxter: The A to Z of Mod, Prester Publishing, New York 2012

16 Britští teenageři odmítali „nudnou, plachou, staromódní“ pop music a sentimentální milostné písně. Mod: Clean Living Under Very Difficult Circumstances: a Very British Phenomenon By Terry Rawlings. Published 2000. Omnibus Press. ISBN 0-7119-6813-6

17 From „The In Crowd“ to the „Happy People“, Spanning 40 years, Simon Mallett traces the evolution and rise of club culture.

18 Oblíbené byly skladby jako např.: „Tonight Is Over“ (Jimmy Radcliffe), „On My Way“ (Dean Parrish), „Sugar Pie Honey Bunch” (Four Tops), „Tainted love“ (Gloria Jones)

19 Ten je také spojován s konkrétními tanečními styly: tanec poněkud připomínal pozdější taneční styly disco a break dance. en.wikipedia.org/wiki/Northern_soul, Srovnej: „Jde o sportovní tanec, který se stal známý jako Stompers”. Haslam, Dave, Manchester, England, s. 147

20 From „The In Crowd“ to the „Happy People“, Spanning 40 years, Simon Mallett traces the evolution and rise of club culture.

21 FOR DANCERS ONLY: THE STORY OF WIGAN CASINO, FIRST PUBLISHED: Mojo Collections, Spring 2002, By Chris Hunt

22 Andy Wilson. Northern Soul: Music, Drugs and Subcultural Identity, s. 78

23 amfetamin / barbituráty názvem Drinamyl

24 (přednášející kriminologie na univerzitě v Sheffieldu), Hudba, drogy a subkulturní identitu, 2007.en.wikipedia.org/wiki/Northern_soul,

25 Hebdige, D.: Subculture: The Meaning of Style. London and New York 1997, s. 35.

26 V Clanton-On-Sea v Essexu se o Velikonocích roku 1964 střetlo několik set jezdců na skútrech s motocyklovým gangem Rockerů. Obě skupiny inzultovaly kolemjdoucí, zastavovaly dopravu, ničily veřejný majetek. Policie zatkla na 100 narušitelů veřejného pořádku. Časopis Times označil tuto mládež za „chuligány, kteří nechovají žádný respekt k osobám a majetku ostatních lidí.“ Podle vyjádření labouristy Freda Willeyho šlo o mládež, která neměla co dělat. „Přicházeli ze sídlišt´ příliš vzdálených nějakým možnostem společenského vyžití.“ Vaněk M.: Byl to jenom rock´n´roll? Hudební alternativa v komunistickém Československu 1956–1989. Praha, Academia 2010, s.100-101.

27 Folk Devils and Moral Panics: The Creation of the Mods and Rockers. By Stanley Cohen. Published by Routledge, 2002 ISBN 0-415-26712-9

28 Marsh P., Fox K., Carnibella G., McCann J. and Marsh, J.: Football Violence in Europe. Oxford, 1996.

29 Smolík J.: Subkultury mládeže. Uvedení do problematiky. Praha 2010, s. 128.

30 „ Vídali jsme je postávat na rozích v Brixtonu oblečené v jejich dlouhých, černých kabátech, s krátkými kalhotami, ze kterých koukaly bílé ponožky v černých polobotkách. Dívali se na svět černými panoramatickými brýlemi pod tralaláčky nebo špičatými krempami klobouků. Jejich chladný opovržlivý postoj k cizincům, jejich styl a sounáležitost v tančírnách vzbuzovaly respekt a byli obdivováni jejich bílými součastníky.“ Vokno 18/1990, History of skinheads, s. 88.

31 Řeřicha D.: Krátké ohlédnutí do historie hnutí Skinheads, 2005, www. i-zhubnu.cz

32 en.wikipedia.org/wiki/Mods

33 en.wikipedia.org/wiki/Mods

Co je ska?

 

Zajímavé info o tom co je ska - článek je použit z wikipedia.org

 

Zrození jamajského ska


Ska vzniklo směsicí tradičního jamajského folkloru a amerických stylů, jako byly rhythm and bluesjazz. Tradiční jamajskou hudbou bylo "mento", což je směsice karibských, afrických a evropských hudebních vlivů. Používají se v něm jak evropské nástroje (housle), tak i africké (bongabanjo), bylo populární hlavně ve 40. letech. V 50. letech se prostřednictvím amerických radií, která se dala naladit i na Jamajce, dostalo na ostrov rhythm and blues (RnB) a stalo se velmi oblíbeným a vyhledávaným stylem. Postupem času ho začaly hrát i místní soubory. Když se americké RnB začalo měnit na rock and roll (na Jamajčany až příliš agresivní), začaly místní soubory mnohem více experimentovat s jazzem a mentem a vznikl "shuffle", což byla právě směs těchto dvou stylů. Shuffle byl předchůdcem ska a položil jeho základy. Většinu tehdejších hudebníků vychovala Alpha boys´ school, která je vedla hlavně k tradičnímu jazzu. Po dokončení školy většina jejich žáků zakládá velké big bandové orchestry po vzoru amerických jazzových hvězd.

 

Koncem padesátých let minulého století byly velké bigbandové americké orchestry nahrazeny menšími soubory s více bebop/R&B zvukem. V té době právě i na Jamajce většina souborů značně mění svoji tvář. Většina muzikantů je ovlivněna poslechem amerických rozhlasových „šlágrů“ a tento fakt se zákonitě promítá v jejich následné tvorbě. Přesto Jamajčané skórují a přicházejí s něčím naprosto novým.

 

Zvyšující důraz je kladen na offbeatový rytmus menta, který přichází krátce a oddělovaně. Tento zřetelně synkopovaný rytmus drží kytaraa klávesy a nový hudební styl je na světě. Jmenuje se SKA.


Prvním, kdo využil tohoto rytmu, byl Ernest Ranglin společně s Cluett Johnson & The Blue Buster, kteří pravděpodobně ska i pojmenovali. Cluett Johnson je znám svým pozdravem Love skaskavoovie, ten samý při jiné příležitosti řekl: „Make the guitars go ska! ska! ska!“.

Rytmus ska byl odvozen ze „shuflle“ a „boogie“, které bylo v místních „dance halls“ velmi oblíbené. Kombinací populárních stylů jako je „mento“, „burron rhythm“ a stylů nových byly položeny základy první populární jamajské hudby. Do jisté míry se zde promítaly i vlivy z okolních karibských ostrovů, které s sebou přiváželi emigranti z Kuby (Laurel Aitken), Trinidadu, Barbadosu atd. Ska boom se dostavil zároveň se získáním nezávislosti a odjezdem Angličanů v roce 1962. Ska se na Jamajce stalo nesmírně populárním a hudební producenti je začali šířit do zbytku světa. Tyto kroky měly plnou podporu vlády a v roce 1964 bylo ska prezentováno jako „National music of Jamaica“ na „World fairs v New Yorku“.


Texty měly několik podob od klasických popových popěvků přes náboženské až po politicky orientované texty a texty odrážející sociální aspekty života na Jamajce, často okořeněné místním nářečím „patois“.


Mezi nejznámější interprety tohoto období patří například Byron Lee and the Dragonaires, Jimmy Cliff , Prince Buster (vlastním jménemCecil Campbell), The Wailers, Desmond Dekker nebo třeba The Skatalites, kteří na samém počátku hráli jazz.


Rude Boys


Rude boys byli klasickým prototypem rebelů, bouřících se proti ekonomickým tlakům a sociálním nerovnostem na Jamajce. Většina z nich byla bez práce a vzhledem k tomu, že často žili mimo zákon, byli také nazýváni „Scofflaws“. Svým oblékáním (černé sako, úzké kravaty, porkpie hat - klasicky klobouček) s oblibou napodobovali hollywoodské gangstery a texty této epochy odrážely jejich mnohdy nelehký život v ghettu.

Avšak i způsob, kterým na ska tancovali, do jisté míry ovlivnil samotný vývoj tohoto hudebního stylu. Při tanci si osvojili mnohem hrozivější vystupování, než jaké bylo běžné v tradičním stylu. Rytmicky pohybovali rukama dopředu a zpět, a výsledkem byla mnohem ostřejší hudba. Basová linka byla více synkopovaná, stojící v protikladu lehkému a uvolněnému boogie stylu.


Příkladem písní věnovaných tematice „Rudies“ jsou: The Soul Brothers Lawless street, The Heptones Gunmen comin' to town, Desmond Dekker 07 Shanty Town, Dandy Livingstone A message to you Rudi.


 

Od rocksteady k reggae

 

Odpověď na otázku po rozdílu mezi ska a rocksteady není jednoduchá, jelikož někdy rocksteady lehce koketuje se ska a jindy zase naopak s reggae. Časová linie prochází od ska přes rocksteady k reggae a rocksteady je tedy jakýmsi pomyslným středem mezi oběma styly.

Jedno logické vysvětleni, které se můžete dočíst v podobě oblíbené historky na mnohých internetových stránkách, je prosté: Horké počasí roku 1966, tvrdošíjný ska beat a tempo lidí natolik unavovaly, že se zrodilo rocksteady. Rocksteady lze tedy chápat jako pomalejší ska bez náboženských textů. Jedním z reálnějších důvodu vzniku by mohl být vliv amerického soulu a místní soubory se stejně jako kolem roku1960 i v tomto případě nechaly inspirovat. Také se v rocksteady mnohem méně využívaly dechové nástroje, byly zatlačeny do pozadí anebo jen přizvukovaly, mnohem větší důraz byl kladen na zpěv a basovou linku, která někdy připomíná roots reggae.

Nejpozoruhodnějším hitem rocksteady éry byl bezesporu hit The tide is high od kapely The Paragons, kterým se v osmdesátých letech nechala inspirovat kapela Blondie a získala díky němu patřičnou slávu.


Koncem roku 1968 se náhle kouzlo rocksteady vytrácí a nahrazuje ho rychlejší styl. Jmenuje se "reggae", v počátcích také "reggay". Pojmenování dostal podle rocksteady hitu kapely Toots and the Maytals Do the reggay. Nejpravděpodobnějším důvodem vzniku reggae byla rivalita mezi místními producenty, kteří se snažili svrhnout nadvládu dvou nejsilnějších studií, Studio One a Truassure Isle, vynalézáním nových hudebních postupů a inovací. Mezi hvězdy prvotního reggae (dnes zvaného early reggae) patřily kapelyThe Pioneers, Toots and the Maytals, Derrik Morgan, Desmond Dekker, Harry J all stars, Gaylads či Mr.Symarip. Texty nebyly ještě tolik náboženské, i když rastafariánství se v nich už občas vyskytovalo. Tématem byla spíše alkoholová zábava a občas nějaká sociální kritika. Hojně byla využívána klávesová sóla a nahrávány instrumentální verze. Prvotní reggae bylo oblíbené hlavně mezi britskými skinheady, proto je dnes označováno většinou jako "skinhead reggae". Začátkem 70. let se v reggae mnohem více angažují rastafariáni a africká tradice (např. nyabinghy bubnování), reggae se začíná zpomalovat a vzniká styl "roots reggae", který si většinou pod pojmem reggae každý vybaví.

I těm, kterým reggae neříká téměř nic, se při jeho vyslovení vybaví jméno Bob Marley (1945-1980) a jeho skutečné hity, jakými jsou Could you be loved, I shot the sheriff, No woman no cry či Buffalo soldier. Tenor saxofonista Cedric Brooks z dnes již legendárního jamajskeho seskupeni The Skatalites na otázku, jaký vlastně Bob byl, odpověděl: „Bob? Bob was a cool man!“ - míněno tak, že Bob nechtěl zůstat uzavřený a tak opustil roots reggae a otevřel se světu.


Pro zapřisáhlé reggae fans je mnohem podstatnější postavou Peteru Toshovi, který však slávy Boba Marleye zdaleka nedosáhl. Mezi další představitele reggae, širší veřejnosti téměř neznámé, patři například: Jimmy Cliff, Gregory Issacs, Toots and the maytals, The Heptones, Lee Perry, Greyhound, Dennis Brown, John Holt, Cornell Campbell, David Curley, Dillinger, The Upsetters atd.

 

Zrození britského ska


Do Anglie se ska dostalo společně s vlnou imigrantů a na samém počatku bylo nazýváno jako "blue beat". Prvním mezinárodním hitem byla píseň My boy lollipop (Millie Small), nahraná v roce 1964 a vydaná na Island Records. (V Česku známa též v podání Yvone Přenosilové.)

Mezi další úspěšné písně této éry patří Guns of Navarone (The Skatalites), Carry go bring come (Justin and The Dominues) či Rudy, a message to you (Dandy Livingstone). Na rozdíl od Jamajky se v Británii ska hrálo společně s nově vzniklým rocksteady až do roku 1968, kdy ho nahradilo reggae. Počínaje rokem 1969 se v hitparádě začínají umísťovat hity jako Monkey Man (Toots and the Maytals), Long shot kick de bucket (The Pioneers).



Co je 2Tone?


Koncem 70. let s velkou popularitou reggae vzniká také stále větší zájem o styly, které ho předcházely. Tento zájem vyvrcholil v roce 1979 v Anglii díky kapelám, jako byly'The Specials, The Madness, The Selecters, The Beat, Bad Manners, The Bodysnatchers a The Hotknives. Tyto kapely začaly hrát předělávky původního jamajského ska, avšak byly ovlivněny doznívající punkovou érou, a proto byl 2Tone mnohem kombinovanější a rychlejší než jamajské ska z 60. let. Většina kapel předělávala staré jamajské hity a fanoušci věřili, že jsou opravdu jejich. Slavná píseň od The Specials A message to you Rudy je předělávkou stejnojmenného hitu od Dandyho Livingstona, píseň The Madness od stejnojmenné kapely je původně hit z 1. poloviny 60. let od Prince Bustera. The Selecters předělali zase jeden z největších hitů jamajského ska Carry go bring come od kapely Justin Hinds and Dominies.


2Tone hráli převážně angličtí hudebníci (většinou sídlící ve West Midlands), kteří vyrostli v 60. letech na jamajské hudbě a jamajských rytmech. Snažili se hrát podobným stylem, který kombinovali spolu se současným punkem a pop music. Nový hudební žánr je známý jako 2 Tone, protože většina kapel vydávala svá první alba v legendárním nakladatelství Two Tone Records, založené klávesistou The Specials Jerry Dammersem. Další nakladatelství 2Tone stylu byla Stiff Records a Go Feet Records.


Jerry Dammers vytvořil i originální grafiku pro 2Tone, což je šachovnice, která se stala až do dnes symbolem ska. Většina lidí si šachovnici spojuje s rovností černých a bílých lidí, ale původně ji měl Jerry Dammers na svém skútru a jednoduše se mu tento vzor líbil, a tak ho použil. Za asistence Horace Pantera vytvořil Walt Jabsco postavičku rude boye, který se stal logem reprezentující 2Tone žánr. Založil ho na podobizně Petera Toshe z 60. let a zahrnul do něj i černo-bílý šachovnicový vzor.

Počínaje rokem 1981 2Tone éra pomalu upadá a i některé kapely přestávají hrát ska a přiklánějí se k jiným stylům, ale subkultury s 2Tone spojené stále přežívají a jsou věrny svým ideálům.


2Tone éra dala ska skutečně nový rozměr v podobě energické rychlé muziky, sociálních a politických textů zaměřujících se na školu, práci, zločinnost, rasismus, ale i na pití piva a užívání si legrace.

 

Třetí vlna ska

 

Třetí vlna započala koncem 80. let hlavně ve Spojených státech díky kapelám jako Toasters, skapunkovým průkopníkům Mighty Mighty Bostones. Charakteristická je pro ni naprostá uvolněnost. Začátkem 90. let některé kapely (jako už zmínění Mighty Mighty Bostones) stále více propojují ska s punkem, mnohem více a agresivněji než The Specials v 2tone éře, vzniká "skapunk". Tato epocha se vyznačuje nevázaností, absolutní rozmanitostí a mixováním různorodých žánrů ("skacore" a kombinování "ska s dancehallem"). Druhá doba zůstává, avšak styly se prolínají. Zatímco v první vlně je středem ska Jamajka a ve druhé vlně Británie, třetí vlna již zasahuje na celou planetu. Kapely vznikají po celé Evropě, Severní i Jižní Americe, ale i Asii a Austrálii. Třetí vlna dává šanci jak souborům novým, tak i legendám. Na turné se opět vydávají legendární The Skatalites, Desmond Dekker, The Selecters, The Hotknives či Mr. Reviews a Skarface.

 

 

 

 

RingDing.cz Ring ding ding ding diiiiiig dááááá :) titulní video:)

 

Pár děsně naštvanejch Černochů vysvětluje, jak jezdí na motorce a jakej, že to dělá zvuk:) Řeknu vám, když jsem po zadaní slova RingDing do Fejsťúbu, viděl tenhle song, tak jsem se smíchy smotal pod stůl. Be (Bí) RingDing and stay cool and possitive pípul :)

RingDing.cz Dr. Ring Ding - Cal di doctor (kal di dokta) - ska reggae a dancehall prostě k vespě patří...

 

Někdy je potřeba si zavolat doktora! Anglickym slangem je to call di doctor (čti kal di dokta, přičemž klaď důraz na protáhlé á, takže doktááá). Kdo jinej by o tom měl hovořit, než přímo ten největší Dr. Ring Ding osobně:) Ring digi ding ding. :)

Good thing - Fine young Cannibals

 

Si Vám to takhle brouzdám po tom fejsťubu či joubúku, a najednou jsem objevil tuhle oprásklou hitovku, co hrajou na všemožnejch rádiích pro širší většinu. Víte, že je celá vo Vespách? Goog thing dubydubdubydub. Ringding!

Kingkong Vespa

 

Luxusní reklamka s opičákem. Vespa evidentně rozněžní i srdce gigaopíčího hrubiána. Jako king kong si můžete připadat když si pořídíte jednu z našich minipidivesp. :) RingDing

Vespa - nejčastější problém

 

Už mi volalo hodně známých, že jim Vespa nejede, jak jim můžu pomoct, při tom řešení je veskrze jednoduché. Popisuje to sličná slečna v následujícím spotíku..

Vespapapapapapa

 

Bezkonkurenční retro reklama na Vespu, evidentně odvážní kreativcí byli i tenkrát. Vespapapapappapa. Ringdingdingdingding!

Ska & Vespa - Skalariak

 

Vespí porno:) za zvuku melodických trubek skupiny Skalariak. To je vono!  Ať si každej říká co chce :). Prostě to k sobě patří :) Zrcátka, světýlka, potahy, gumy s bílym bokem všecko seženem. :)

Vespí Muzikál Vespáááá Vespáááá

 

Věděli jste, že ve Španělsku existuje vpravdě vtipný retromuzikál. Vespááááááá Vespááááá me gusta megusta Vespááá. Ale jak si to holky užívaj co? Ty brďo růžový šatičky a už jedou :)  

Quadrophenia - závěr - romantika :)


Závěrečná srdceryvná scéna z Quadrophenie, kdy je Stingova (The Ace Face) Vespa poslána z útesu (to bolí). To je romantika:) a nesmim opomenout famózní sound The Who.

Vespa - Vespanomics

 

Jistý hudebník Rex Hermogino Vám vysvětluje, že Vespa je jedním z nejeekonomičtějších způsobů dopravy. Je to bourák Vespá Vespá. No a kdo jste znalý jazyků, tak ten text je přímo božííííí. RingDing

home

RDD na Facebooku
Přidej se k naším fanouškům
KONTAKT
Nenašli jste, co hledáte? Napište nám!
Váš vzkaz
Jméno
E-mail
 
 
Copyright © 2010  ·  RingDing.cz - E-shop: retro - skútry - móda - styl - Vespa  ·  Všechna práva vyhrazena
Robert Sedlák  -  Váš osobní Webmaster   ·   webmaster.robertsedlak.cz